Ze starého nové

Zub času pokouše i ty nejhezčí kousky vašeho šatníku. S rychlým módním průmyslem je trvanlivost jednotlivých kousků čím dál tím kratší. A tak přichází jednoduchá otázka? Co s těmi vytahanými tričky, opelichanými mikinami a děravými kalhotami?

Dneska přináším pár příběhů ze (svého) života. Jak jsem si poradila s jednotlivými výzvami starého šatstva. Překvapivě je většina kousků z roku 2011, tak aspoň vidím, že životnost mého oblečení je rovná zhruba sedmi letům.

Příběh ošuntělé mikiny

Před časem jsem dlouho ve výloze koukala na mikinu, která se mi líbila, až jsem se odhodlala si vytoužený kousek koupit. Nevím, jakou technologií se poslední roky látky vyrábí, ale mám pocit, že po pár praních máte po barevnosti a oblečení můžete zahodit. Mikina se mi rychle seprala a po čase jsem ji nechtěla nosit ani kvůli její krátké délce, která mě s přibývajícím věkem přestala bavit.

Já před lety v mikině

Když máte ve skříni starou mikinu, která je v dobrém stavu, můžete ji předat dál. Ať už

• přímým darováním rodině či přátelům,
• formou tzv. SWAPu oblečení, akce, kde přinese každý, co se mu nehodí, a odnese si, co se mu líbí (a zbytek zavezete třeba na charitu),
• prodejem na některém z bazarových serverů (letgo, vinted.cz, votocvohoz.cz)
• dovezením na charitu, třeba do azylových domů (viz bezodpadová mapa)

Červenou (nebo jinak barevnou) popelnici na textil příliš nedoporučuji, pro mě osobně je to až poslední možnost, nejde-li to jinak. Z popelnic se oblečení často nedostává na potřebná místa, některé firmy na obnošeném šatstvu vydělávají a prodávají ho do zahraničí, jiné ho vozí přímo na výrobu hadrů a oblečení, které by se dalo nosit, tak zbytečně končí na recyklační lince.

Když se vám ale doma válí mikina, která už trochu pelichá, pro opětovné užití ji spíše nenabídnete. Pak přichází na řadu tzv. upcyklace, aneb transformace neužitečného předmětu v jiný, užitečný. U starého textilu se samozřejmě nejvíce nabízí hadry, ne všechen materiál je ale k hadrům vhodný.

Já jsem se rozhodla využít rukávů z mikiny a vyrobit tepláky na lítačku pro syna. Tepláků, u kterých mi nezáleží na tom, jak dopadnou, jestli se vymáchají v bahně, zamažou od oleje nebo roztrhají do roztrhání, máme vždy nedostatek (po čase takové tepláky totiž skutečně vyhodit musíte).

Jaký byl postup?

Odstřihla jsem rukávy z mikiny. Přiložila jsem k jedné straně rukávu střih na přední část tepláků a k druhé straně rukávu zadní část tepláků (je třeba se soustředit na to, aby seděl rozkrok a abyste druhý rukáv udělali zrcadlově). Sešila jsem na overlocku jak klasické tepláky, vsadila nahoru gumičku a zapošila. Pak jsem si chtěla ještě finálně začistit švy a samozřejmě si kus overlockem rozstřihla, takže jsem nakonec nahoru přidala ještě náplet – vše má řešení 🙂

Ze zbytku mikiny chci udělat podobné tepláky menší velikosti pro mladšího syna. Ten se zatím plazí a vytírá vše možné, tak ať má taky co rasovat.

Pokud máte děti (ať už doma nebo ve vašem okolí), můžete ze starých mikin vyrábět tepláčky, sukýnky, mini mikinky, čepičky a nákrčníky, rukavičky, návleky na nohy (např. do nosítka). Z hezčích kousků mikin můžete tvořit nákrčníky a čepice i pro sebe.

Příběh vytahaného trička

Mám ráda jednobarevná tílka, která v létě točím k barevným a strakatým sukním. Mé žluté tílko mám už přes 7 let a jeho rozměry za tu dobu docela nabyly do stran. Už z něj není upnuté tílko, které pěkně rýsuje postavu. Po dvou dětech možná zaplaťpánbůh. Jenže ten tvar, který po jednodenním nošení zaujme, je už dost nevzhledný. K vadám na kráse je nutno připočíst také párající se spodní lem, dírka od kočky přesně uprostřed výstřihu, takže krásně na očích zvědavým jedincům, no a na tom samém místě jsem si udělala i záhadný mastný flek.

Před sedmi lety bylo ještě všechno jinak, i to tričko

Rozhodla jsem se využít toho, že mám doma overlock, a že zkusím triko lehce restaurovat. Jelikož se jednalo o první počin tohoto ražení, šla jsem do něj vcelku nejistá.

Nejprve jsem si nastehovala tílko na šířku a vyzkoušela si, zda nový útlý rozměr bude pasovat i na mou nově z(de)formovanou postavu. Jako předlohu jsem použila druhé tričko stejného střihu, jiné barvy, které jsem kupovala společně s tím žlutým (když vám něco sedí, je třeba toho využít, že jo), a které bylo podstatně méně často nošené (holt červeno/oranžových věcí mám v šatníku méně a tak se méně často perou). Po sešití overlockem a párání nedobře přiložených líců jsem začistila i spodek a spravila tak rovnou rozpáraný dolní lem.

Jako další fázi jsem se rozhodla zničit mastný flek. Sázela jsem na (téměř) jistotu a naložila tričko do perkarbonátové lázně. Mastný flek skutečně zmizel, díky bohu!

Posledním bodem bylo zamaskování dírky. Protože je to fakt obyčejné tričko, nechtěla jsem vymýšlet nic složitého (a vlastně ani zajímavého). Dírku jsem obyčejně zašila a pečlivě rozžehlila. Nepoužívala jsem žádné nešicí techniky, protože jsem na to doma neměla potřebný materiál.

Pokud se vám díru v oblečení nechce zašívat, můžete na ni nalepit, nažehlit nebo našít nějaký zajímavý vzor, který dírku zamaskuje. Fantazii se meze nekladou, použijte, co máte zrovna po ruce anebo kupte v galanterii k tomu určenou záplatu.

Stará, třeba roztrhaná nebo nevypratelně špinavá ještě kvalitní trička můžete použít na výrobu spodního prádla, ať už pro vás, pro partnera nebo pro děti. Zatím to mám pouze v plánu, ale chystám se rozstříhat manželova stará trička z pevné bavlny na trenýrky pro kluky. Pánská trička se také dobře hodí pro trička dámská, obzvlášť jste-li pár velký muž a drobná žena, ovšem já osobně šití trička považuju za “vyšší dívčí”, na kterou si zatím netroufám. Dětem se kromě triček a tílek dají z tričkoviny ušít třeba leginy.

Příběh děravého pyžama

Tohle pyžamo jsem si kupovala, když jsem byla poprvé těhotná. Je to takové to správně široké, že zakryje kde co, nejrůznější kynoucí partie nevyjímaje. I přes to, že můj zadek se po porodu trochu zmenšil, se mi nějak podařilo udělat si obrovskou díru přes celé pozadí. Je to taková ta díra, kterou už ani nechcete zašívat.

Řekla jsem si, že bavlněné plátno se skvěle hodí na pytlíčky a těch v domácnosti nikdy není dost. Když jsem ale začala stříhat, začalo mi být pyžama najednou líto, a spravení díry jsem dala ještě jednu šanci. Z dlouhých kalhot (které mi ale stejně byly trochu krátké) se tak staly kraťasy – no a ve spánku vám kvalitu švů nikdo nekontroluje 😉

Z plátna můžete kromě pytlíčků (které lze použít jak na potraviny, tak na dárky, hračky pro děti nebo třeba šroubky) ušít také kapesníky, ubrousky, obal na knihu či sešit. Z větších kousků lze vytvořit dámská (nebo holčičí) sukně. Z vícero kousků můžete poskládat celou deku anebo vzít vosk a vytvořit z nastříhaných obdélníků voskovaný ubrousek.

Příběh díry v bodyčku

Když máte místo lidského mláděte plaze, schytá to nejeden kousek. Praní šedočerných bodyček byla výzva č. 1. Ale když se milostpán plazil v průběhu mého přednášení tak, že bodyno roztrhl, povýšila jsem ho na ničitele vyššího levelu.

Pro děti jsou výhodná bílá trička a body. Nikdy bych nečekala, že tuhle větu vyslovím, jenže. Bílé tričko (a body) můžete bez problémů prát na 60 a nemusíte se bát, že vám barvy vyblednou. Bílé kousky s fleky můžete bez problémů naložit do perkarbonátu klidně na 90. A když ani zázračný perkarbonát nepomůže, vždycky ho můžete hodit do Sava (já vím, tohle nebude úplně to top řešení, ale zas se aspoň nevyhodí) anebo obarvit na jinou barvu. Navíc když se v nich udělá dírka, našijete tam to, co máte zrovna po ruce, protože na bílou se hodí všechno.

A jak teda na dírku v bodynu?

U dětí se přímo vybízí našít na body nějaký zajímavý motiv. Před dvěma lety jsem staršímu synovi přišívala na body jedničku, jakožto prvo-narozeninové body, trénink už jsem tedy měla. Vystřihla jsem motiv, který jsem chtěla našít – doporučuji spíše bavlněné plátno, než úplet, aby se při šití tolik nehýbalo – já vybrala hvězdu ze zbytku teplákoviny. Přišila jsem ji nejprve klasicky rovnostehem. Pak jsem nastavila na stroji cik-cak na tak husto, aby nejen zaentloval konce hvězdy, ale také schoval původní steh.

Tahle hvězda není mé nejlepší dílo, detail raději nevkládám. Ale účel to plní a z dálky to zas tak hrozné není 🙂

Kterým starým kouskům oblečení vdecháváte nový život vy?