Po prvním měsíci, kdy jsem opravdu bez diskusí nekoupila v obalu vůbec nic, jsem trochu slevila ze svých nároků. Bylo to pro mě dost stresující, obzvášť v situacích, kdy jsme měli nějakou návštěvu a já měla pocit, že jim nemám co nabídnout, pokud jsem se dostatečně dlouho dopředu nepřipravovala.
Obecně pro zero waste životní styl je třeba být připraven. Vždy připraven. Chcete-li jídlo s sebou, je třeba mít vlastní krabičku. Chcete-li si dát kávu s sebou, je třeba mít termohrnek. Jdete-li nakoupit, potřebujete pytlíčky všeho druhu a nejlépe i nějaké sklenice či krabičky, pro případ, že byste narazili na prodej dalších potravin bez obalu.
Než si na tento připravený život člověk zvykne, není to vždy jednoduché. Už několikrát jsem suše polkla na prázdno, když jsem navšívila jiný obchod, než běžně navštěvuji, a uviděla jsem například olivy na váhu, které jsem ale neměla do čeho dát. Většinou se sice snažím mít krabičku či pytlíček navíc, ale ne vždy mi to vyjde.
Je třeba se ale nelynčovat za případné chyby. Po letech zažitého nakupování bez přemýšlení je to opravdu nezvyk. Můžete jít cestou odpírání, jako jsem to udělala já, anebo si to pro jednou odpustit a vzít si, co je, s poučením, že příště vezmete nejen o jednu krabičku navíc, ale rovnou o dvě.
Tříděný odpad
Jelikož máme v naší spíži zásoby nějakých konzerv, přibyla k našemu standardnímu tříděnému odpadu (sklo, papír, plasty, baterky) ještě malá nádoba na hliník a železo. Když se nám nějaké plechovky posbírají, děláme si výlet do sběrného dvora. Stranou jsem dala a do dvora odnesla i nebezpečný odpad, jako je obal od pěny na holení.
Bohužel máme stále dost plastového odpadu díky konzervám pro kočky zabalených v Tetra paku. Myslela jsem, že bychom přešli na maso syrové, ale zatím jsem nenašla dostatečně srozumitelnou a cenově dostupnou bezobalovou cestu, takže jsem stále v procesu hledání.
Náš zbylý plastový odpad tvoří pouze obaly od starých surovin, které dopotřebováváme a obaly od čokolád, jelikož bezobalová verze čokolád je bohužel znatelně dražší než ta klasická, která na nervy funguje spolehlivě. Snažíme se alespoň omezovat naší spotřebu.
Směsný odpad
Téměř jedinou část našeho směsného odpadu tvoří kosti a masové zbytky typů hlavy ryby. Jelikož je můj muž velký masožravec, tohoto odpadu se zbavit zatím jinak neumíme, a stále mi přijde smysluplnější (i ekonomičtější) např. koupit kuře z farmy a využít jej celé, než kupovat jeho dílčí části. Pracuji na variantě najít někoho, kdo vlastní psa, kterému bychom kosti darovali.
Věřím, že zbylý směsný odpad by se vešel do zavařovačky podobně, jako se vejde guru Zero Waste Bee Johnson. Zatím jsem ale žádný takový pokus nedělala a jednotlivé položky vzala do koše hned, jak jsem šla ven.
Koupelna bez obalu
Jelikož se nelíčím, ani nepoužívám žádné speciální kosmetické přípravky, šetřím přírodu už dlouhodobě. Nepotřebuji tedy nahrazovat tamponky na odličování těmi látkovými, jelikož jedno balení těch klasických vatových mám v koupelně už minimálně tři roky a slouží jen návštěvám. Pokud se ale líčíte, látkové tampony si můžete ušít či uháčkovat, případně je prodává například Anavy.
Mýdlo na mytí používám zatím tekuté, doma dělané od kamarádky, nicméně se chystám vyzkoušet i tuhou alternativu. Na ruce (a zadeček dítěte) používáme tuhá mýdla už dlouhou dobu. Jako šampon stále slouží Naturinka, ale moc spokojená nejsem, takže se těším, až dojde a já vyzkouším něco nového.
Z čistících prostředků jsem nemusela kupovat téměř nic nového, pouze jsem s radostí vyřadila prázdnou láhev od prostředku na podlahu. Vše čistím sodou a octem, případně kyselinou citrónovou. Pořád řeším, kde pořídít ocet bez obalu, jelikož za rozumnou cenu prakticky nelze koupit ani ve skle, jen v plastu. Přemýšlím nad možností vyrobit si doma ocet jablečný.
Prádlo jsem prala v různých prostředcích, zkoušela jsem kde co. Mýdlový sliz jsem používala pouze na plenky, protože jsem si nebyla jistá účinností při nižších stupních. Teď zkouším mýdlový sliz na všechno prádlo a chystám se otestovat doma vyrobený prací prášek z kokosového mýdla. Jako aviváž už dlouhodobě používám ocet s vodou a pár kapkami esenciálního oleje (mám ráda citrón), tam jsem nic neměnila.
S radostí jsem se vzdala tampónů a jednorázových vložek, jelikož ke koupi menstruačního kalíšku jsem se odhodlávala už dlouhou dobu po porodu. Chystám se ušít si pár látkových intimních vložek k tomu, jelikož koupené dvě jsou málo a ze šití látkových plen na noc mi zbyl nějaký materiál.
I kapesníky se snažíme ve větší míře používat látkové. Svého muže to ale nemůžu tak lehce naučit, takže jsme aspoň koupili recyklované a recyklovatelné papírové kapesníky z DM.
Luxus dobrého vidění
Čeho se vzdát nemůžu a po pravdě ani nechci, jsou oční čočky. Jsem za tento český vynález neskutečně vděčná. Nemusím se bát, že mi někde brýle spadnou. Při sportu jsou čočky k nezaplacení! Vidím na místo fleků lidi na koupališti. Můžu nosit sluneční brýle. A nepřipadám si jako tak velký geek a šprtka, jak jsem byla vždycky označována ve škole. Vím, že jsou teď brýle často oblíbeným módním doplňkem, ale já se lépe cítím bez nich.
Takže jednou za měsíc (přiznám se, že spíš déle, i když bych asi neměla), vyhazuji čočky a do tříděného odpadu jde obal, ve kterém se kupují. Roztok na čočky kupuji ten největší, co se dá, a vydrží mi třeba půl roku, takže to jako největší ekologickou katastrofu nevidím, ale až bude někde stáčený, dejte mi vědět. 🙂
Tiskoviny
Naštěstí nejsme velcí čtenáři tištěných médií, ale chodil nám pravidelně dTest a manželovi letáky z Makra. Obojí jsme odhlásili a když potřebujeme, čerpáme z internetu. Mnoho tiskovin je k dispozici i v digitální podobě, takže alternativa je poměrně jednoduchá.
Na schránce nám už od 1. ledna stojí nápis, že reklamu nechceme, a já můžu konečně v klidu otevírat poštovní schránku bez obav, co na mě zase vypadne za hordu zbytečných papírů.
Kočky
Jak už jsem zmínila výše, zatím jsme se nevzdali masa pro kočky v Tetrapaku. Když jsem hledala krmivo pro kočky, snažila jsem se najít něco kvalitního, a Tetrapak se mi zdál lepší než klasická konzerva. Nakoupit desítky kilo konzerv jednou za půl roku a pak je průběžně dávat je opravdu pohodlnější, než kupovat týden co týden maso. Zde máme ještě na čem pracovat.
Oblečení a boty
Oblečení si už dlouhou dobu kupuji většinou jen tehdy, kdy jej opravdu potřebuji – když se něco starého roztrhá nebo zašpiní na tolik, že už to nelze používat a musím si pořídit něco nového. Můj muž také není nakupovací typ, takže do obchodů jsme vyráželi málo vždycky. Z těchto tří měsíců jsem potřebovala udělat jediný nákup oblečení, a tou byl nákup bot.
S botami jsem měla vždy problém, protože mám na ženu docela velkou nohu, ale ne zas tak velkou, abych musela chodit do nadměrných velikostí. Když se mi rozpadly další tenisky, které jsem konečně poprvé v životě donesla k reklamaci, rozhodla jsem se vyzkoušet barefoot obuv, která mě láká už od doby, co jsem koupila první (bf) botičky synovi. V tomto směru nemělo smysl čekat na boty z druhé ruky. Jednak jsem boty potřebovala okamžitě a jednak není jednoduché najít boty v mé velikosti, které by se mi líbily, v tak omezené nabídce prodávaných nošených bot. Zde jsem tedy slevila ze zero waste a nakoupila jsem v kamenném obchodě, kde jsem vybrala boty podle pohodlnosti nošení.
U bot si globálně nejsem jistá nošením po někom jiném. U capáčků je to pravděpodobně dost jedno, nicméně u bot, které mají tendenci se nějakým způsobem přizpůsobit nohám, mi přijde pořád lepší vybrat boty nové, které si člověk vyšlápne dle vlastních potřeb. Snažím se tedy víc se dívat po materiálech, ale i tak je to velice náročné, protože mi nabídka padnoucích bot přijde dost omezená.
Největší změna byla u jídla
Namísto velkého nakupování do zásob a ledničky plné jídla, o kterém jsme si nebyli jisti, jestli jej sníme, jsem u nakupování začala víc přemýšlet a plánovat. Dopředu jsem si nakoupila pouze suché potraviny, které vydrží, jako jsou luštěniny či obiloviny – abych se vyhnula nutnosti jezdit každý týden pro nové zásoby. Čerstvé potraviny kupuji v obchodech, které mám po ruce, nebo si nechám vozit ovoce a zeleninu v bedýnce.
Stále jsme nebyli schopni začít si psát jídelníček, to se v naší domácnosti asi jen tak lehce nepodaří. Nicméně se snažím si alespoň v hlavě rozvrhnout základní strukturu jídel, které budeme jíst, abych si např. nezapomněla večer namáčet suroviny, které další den budu potřebovat.
Sušenky a jiné sladkosti jsme z naší domácnosti naplno vyřadili, výjimku tvoří akorát zmíněné čokolády. Ráda peču, takže peču sušenky vlastní, a snažím se zvýšit produkci nejrůznějších buchet a koláčů, které v případě chuti na sladké prokáží rozhodně lepší službu – cukr navíc nahrazuji jinými alternativami, jako je med či sušené ovoce. Manželovi ale sem tam udělám radost a koupím mu nějakou oblíbenou tyčinku, protože na rozdíl ode mě na sladké tolik není, a tak je to opravdu výjimečná událost.
Mléčné výrobky jsem omezovala už delší dobu. Mléko pije jen muž do kafe a kupuji jej buď ve vratném obalu nebo v mlékomatu. Já se synem si rádi dopřáváme mléko rostlinné, nejčastěji z našeho českého (a nebaleného) máku. Mimo něj kupuji tvrdý sýr, který má rád muž na chleba, já preferuji raději nejrůznější doma vyrobené pomazánky. Jednou za čas koupím kilo jogurtu v zálohovaném obalu, ze kterého z části udělám domácí lučinu a zbytek jíme na svačiny.
Došla jsem k závěru, že v rozumné míře není nic špatného na tom dopřát si luxusu, který moderní doba nabízí, a dát si třeba brokolici mimo sezónu, když je na ni extrémní chuť (a tělo ji zřejmě potřebuje). Věřím, že díky dostatku vitamínů přes celý rok jsme v dnešní době zdravější než dříve, kdy byli lidé závislí na vlastních zásobách z úrody. Vzhledem k počtu ušetřených plastů za pouhé tři měsíce to vnímám jako opravdu malé věci, které přinesou větší klid do našich životů, než se bez obalů naučíme žít úplně.