Když jsem se dozvěděla, že 20. září přijede Bea Johnson do České republiky, a ještě ke všemu kousek od Brna, tedy do Zlína, bylo jasné, že se musím přijet podívat. Když se mi ozval Michal Poppe, majitel zlínského bezobalového obchodu, že mě zve, abych přijela a setkala se s ostatními členy zero waste komunity, už jsem měla koupený lístek a natěšenou mysl.
Středeční program zahajovaly workshopy upcyklingu s Mojí dílnou a alchymie ekopraní s Tierra Verde. Těch jsem se bohužel nemohla účastnit, přijela jsem až na networking s českými ekologickými a zero waste organizacemi.
Divoký příjezd a první setkání
Nebyla bych to já, kdybych nepopletla místo konání 🙂 Domlouvala jsem se s majiteli zlínského Bezobaláče, že bych u nich rovnou nakoupila, když už tam budeme mít cestu, a tak jsem namísto do Baťova domu přijela přímo k obchodu, ačkoliv jsem měla celý nákup nachystaný už v Baťově domě. Díky své chybě jsem však měla možnost Beu spatřit už u parkoviště a také vidět její první reakce na zlínský bezobalový obchod.
Bea vypadala na první pohled mile, skoro až plaše. V obchodu se dívala, jak mají vše vymyšlené, poctivě fotila na svůj mobil, co ji zaujalo, a hodně se podivovala nad tím, jaký máme výběr (lokálních) těstovin. Vzhledem k tomu, že se pak chystalo profi focení a rozhovory, vydala jsem se se synem směrem k tomu pravému místu, kde se měla akce konat, abychom nepřekáželi.
Bea Johnson v bezobalovém obchodě ve Zlíně
Networking
S malými cupitavými nožičkami nám cesta trvala déle, než jsem myslela, a tak jsme na místo dorazili s lehkým zpožděním – nestihla jsem část vyprávění o studentském spolku Udržitelný Palacký. Ten provozuje Freeshop, místo, kam lidé mohou donést nepotřebné věci a jiné si zase zdarma odnést, a Václavku, studentskou komunitní zahrádku. Členkou spolku je i jedna ze členek Czech Zero Waste, Helena Škrdlíková. Ta spolu s Michaelou Gajdošovou vyprávěla i o jejich společném blogu a jejich práci na chystané knize o zero waste v českém prostředí. Oproti Bee Johnson, která žije už klasický rodinný život s odrostlými dětmi, holky navíc řeší a na svém blogu popisují, jak se žije bez odpadu studentům či na cestách.
Další na řadu přišly maminky z Kroměříže, které své aktivity zaštiťují pod spolek Barbořice. Bylo milé vidět, že soudržnost matek na mateřských dovolených funguje všude možně po celé České republice, nejen akcemi jako jsou bazárky oblečení, ale také vzdělávacími akcemi, ekologickými aktivitami (např. zapojením se do projektu Ukliďme Česko) či společnými aktivitami, jako je například pečení chleba.
Další v pořadí byla Romana Kaclíková z Hnutí DUHA, která vyprávěla zajímavá fakta o odpadech v naší republice a (často nefunkční a) zdlouhavý proces schvalování odpadových zákonů. („Jděte všichni volit!“ připomínala.) Pro mě sdělila jednu zásadní a nosnou myšlenku, která mi utkvěla v hlavě, a to, jak se stát zasadil prostřednictvím obrovské PR kampaně o úspěšnou recyklaci. Nyní je na čase, aby se stát snažil nejen o zpracování odpadu, ale i o jeho předcházení. Obávám se ale, že v tomto sektoru nebude dostatečný obnos točících se finančních prostředků… Romana měla pak krátkou přednášku i před veřejným publikem, aby byli diváci uvedeni do kontextu odpadů v našem českém prostředí, nejen toho amerického z pohledu Bey. Tam bylo mimo jiné připomínáno, aby lidé třídili správně.
Seznámili jsme se s ženami, které stojí za brněnskou přírodní kosmetikou Naturinka, kterou jsem vyzkoušela v péči o vlasy. Byla jsem mile překvapená, že se na výrobě a distribuci podílí sympatická maminka s dcerou. Barbora Kálnássy přinesla pár mýdel na ukázku a vyzkoušení a ukazovala na nich, jak jsou skutečně přírodní – nebarvená. Představila nám i jejich po domácku vyrobené (odborně řečeno upcyklované) krabičky na sběr vratných obalů z mýdel a zajímavým zjištěním bylo, kolik se jim obalů skutečně vrací! To mi dalo naději, že lidé nejsou úplně lhostejní.
Já jsem mluvila o svém blogu a mapě, která je momentálně ve fázi kompletní přestavby a už brzy se dočkáte nové verze.
Pro mě skutečně zajímavým pohledem do světa zero waste bylo i povídání majitelek bezobalových obchodů – sešly se Monika Pavlíková, majitelka Špajzky v Odrách (teď doufám, že jsem jméno nepopletla), její kamarádka, která obchod teprve plánuje a Ingrid Poppe z již fungujícího Bezobaláče.
U provozu bezobalového obchodu se řeší trochu jiná témata než u běžných obchodů. V zádech je hygiena a nejrůznější nařízení, která, jak zmiňovala Ingrid, často nedávají smysl. Řeší se množství nakoupených surovin, protože u větších pytlů musíte zajistit jejich odbyt včas do data minimální trvanlivosti. Řeší se vhodný původ surovin, v rámci zero waste je ideální, aby byly potraviny co nejvíce lokální a pěstovány v co nejvíce ekologických podmínkách. Mimo jiné i nádoby, pytle či krabice, ve kterých se potraviny převáží, by měly být v ideálním případě vratné nebo používané znovu.
Často nevíte, jak bude mít tato myšlenka v okolí úspěch a zda cena zákazníky neodradí, množství lidí totiž nemá přesnou představu, co vše se pod cenou jednotlivých potravin skrývá, a považují potraviny v bezobalových obchodech za předražené. Majitelky však podporovaly nás všechny k tomu, abychom nezůstali lhostejnými ke svému okolí a pokud nějakou touhu po bezobalovém obchodě máme, ať se nebojíme ji realizovat. Ingrid provozuje na Facebooku skupinu Spolek bezobalových obchodů, ve které si bezobalové obchody radí mezi sebou, co a jak.
Přednáška od Bey Johnson
Na přednášku od Bey jsem byla zvědavá od té doby, co jsem zmerčila, že nějaká přednáška bude. Jednak mě následující den čekala přednáška vlastní a tak jsem doufala, že naberu trochu inspirace, zároveň mě ale zajímalo, jakým stylem Bea mluví, co vše během hodiny obsáhne a jakých témat se dotkne.
Bylo plno
Na úvod prosila diváky, aby si prezentaci nefotili, že jí najdeme na internetu a že je lepší žít a vnímat tady a teď. Ostatně když jsem hledala prezentaci na webu, našla jsem záznam z celé přednášky v Praze, takže pokud jste její přednášku nestihli, můžete si ji pustit v podobném znění i s českými titulky.
Celá přednáška byla simultánně překládaná do češtiny, diváci mohli překlad poslouchat v půjčených sluchátkách. Bea však mluví jednoduše, srozumitelně a díky francouzskému přízvuku mi lehce připomíná naši evropskou angličtinu, sluchátka jsem tedy nepotřebovala.
Po představení její rodiny se věnovala ukázce své domácnosti. Sama jsem byla překvapená, jak minimalisticky mají dům zařízený, pořád jsem čekala nějaký podpultový slide s trochou nepořádku 🙂 Ale vzhledem k tomu, že se tématu domácnosti bez odpadu věnuje už deset let, bylo vidět, že si navrhla vše k maximální efektivnosti. Příkladem za všechny byla třeba lednička, kterou nemají klasicky umístěnou někde u stěny, ale byla rozdělená na několik šuplíků. V každém šuplíku je pak krásně vidět, co se v ledničce nachází a nedochází k tomu, že by se potraviny umístěné vzadu musely vyhazovat, protože na ně zapomeneme.
Působivé vyprávění
Hodně mě zaujal její šatník. Ten sice popisuje i v knize a na blogu uvádí, jak lze z 15 kousků oblečení vytvořit 50 outfitů. Nicméně jsem si do hlavy neuložila fakt, že se celá její výbava oblečení vleze do jednoho kufru na cestování, a tak mě to utkvělo v hlavě tentokrát. Neskutečně prakticky se tedy sbalí na jeden den i na dnů čtrnáct během přeskupení oblečení z jedné hromádky na druhou (a stejně tak i její rodina).
Potěšilo mě, že na závěrečné diskusi zodpověděla můj dotaz ohledně dárků. Větou „being instead of having“ (být namísto mít) vystihla vše. Na Vánoce v rodině neřeší materialistické dárky, ale darují si zážitky a společně strávený čas. Ať už ve formě potápění, bungee jumpingu, společné jízdy na koni anebo společné večeře. Tato myšlenka mi uvízla v hlavě a rozhodně se jí hodlám inspirovat, protože vymýšlení (a dostávání) nesmyslných dárků nejen pod stromeček mě už trápí nějakou dobu.
Bea na mě působila skromně a upřímně. Její vyprávění bylo protkáno hromadou vtipů a veselých historek, které příjemně doplňovaly už tak dobře laděnou atmosféru. V prezentaci nebyly žádné odstrašující obrázky plné plastových pobřeží a mrtvých ptáků, naopak se celá přednáška nesla v positivním duchu a celé její povídání působilo tak normálně, až se zdálo neuvěřitelné, že takhle ještě nežijeme všichni.
Kol a kolem
Celá akce byla skvěle zorganizovaná. Přednášku doplňovalo skvělé jídlo, u vchodu (a východu) si mohli lidé zakoupit bezobalové zboží přímo ze zlínského obchodu a já jsem ocenila možnost hlídání dětí organizované lesní školkou Na pasece, která přinesla i nespočet hraček a knížek.
Děkuji Michalovi a Ingrid za skvělou myšlenku, která vyústila ve velmi povedenou akci. Děkuji, že provozují dobře našlápnutý obchod a šíří ideály bezobalového života. Děkuji, že se nebojí předávat své know-how dál. Děkuji, že spojují zero waste nadšence v komunitu. Děkuji za organizaci celého setkání nejen jim, ale i všem ostatním, kteří se podíleli na přípravě i provozu.
Dál si můžete přečíst, jaké dojmy měla z akce Helča z Czech Zero Waste a co si ze setkání odnesla Katka z Cyklického života.
Autorem většiny fotografií je Jan Salač.