Právě je tomu jeden rok, co jsem poprvé pročítala listy knížky Domácnost bez odpadu od Bey Johnson a rozhodla se, že postupnými krůčky se pokusíme zero waste domácnosti přiblížit i my. Za ten rok se nejen v naší domácnosti, ale i ve mně odehrálo spoustu změn (ne, teď zrovna nemám na mysli nafukující se břicho 🙂 ).
Spolu s redukcí odpadu v naší domácnosti jsem se totiž zajímala za hranice běžného spotřebitelství v mnoha ohledech, nejen v oblasti obalů, jak se mylně bezodpadová filosofie může na první pohled zdát. Troufám si říct, že jsem se posunula v životě zase o krok dál a o další rok více jsem dospěla (nejen pomyslným počtem svíček na pomyslném dortu).
Nakoukla jsem do tématu nesmyslného plýtvání jídlem a utvrdila se v tom, že nákupy do lednic i spíží by se měly dělat jen takové, jaké jsme schopni sníst. Jídlo “pro případ” jsme minimalizovali a s vypětím všech sil si píšeme nákupní lístky. K těm jídelním se doufám co nejdříve dopracujeme, abychom systém dovedli k dokonalosti.
V životě s minimem odpadu je nevyhnutelné plánování. Plánování vaření, nákupů, domácích prací a výroby. To je v dnešní uspěchané době jeden z těžkých výzev, protože vyžaduje zastavení. Najednou nejde všechno hned. A to dost bolí. Snažíme se zatnout zuby, bolest překonat a nespěchat.
Pochopila jsem, že nezáleží pouze na tom, v čem nakupujeme, ale také odkud. Nejdrastičtější změna je opět v oblasti potravin. Kdo je zvyklý jíst hroznové víno v zimě, jablka na jaře a banány po celý rok? Dnes skoro všichni. Naučit se vařit dle sezónního zboží je úkol, který jsem stále do puntíku ještě nesplnila, ale doufám, že se s ním co nejdříve sžiju.
Novým sektorem je pro mě i nakupování z druhé ruky. To vyžaduje opět poctivou přípravu a myslet na vše dopředu. Tři dny před Vánoci shánět vysněné Lego Duplo po někom je těžký krok do neznáma s dost nejistým výsledkem (ale nakonec se výsledek dostavil a radost navrch k tomu). Najít, co si představujete, je zas o fous těžší než v záplavě nových věcí v obchodech.
Kromě jiného způsobu nakupování jsem si musela osvojit i nové znalosti, jak se věci vyrábí a z čeho jsou složeny. Některým receptům jsem přišla na kloub hned, jiné budou potřebovat nesčetná vylepšení. Jsem ale hrdá na další krok k samostatnosti a soběstačnosti, podobně jako když jsem se před dvěma lety naučila sama péct chleba.
Když tak bilancuji nad loňským rokem, převaluje se ve mně mnoho pocitů:
1. Vděčnost
Cítím vděčnost za Zemi, na které žijeme. Která nám nabízí nesmírné množství potravin a živin. Která je dokonalá ve své jedinečnosti a cykličnosti, kde se točí koloběhy života jako na kolovrátku a veškeré akce mají své potřebné reakce.
Cítím vděčnost za zemi, ve které žijeme. Která nám umožňuje nežít v bídě, ale mít kde složit hlavu a co strčit do pusy. Která nám umožňuje dostatek pitné vody. Která nám umožňuje být s dětmi doma minimálně po dobu jejich nejdůležitějšího vývoje.
Cítím vděčnost za informace. Za svobodný internet, umožňující najít vše, co potřebujeme. Za kritické myšlení, abychom se v tom neustále bublajícím informačním toku zorientovali a přetřídili zrna od plev. Za možnost šíření nejen informací, ale i zkušeností dále, těm, kteří je zatím nezískali. Za usnadňování života.
Cítím vděčnost za život. Život svůj, který jsem dostala, i ten, který jsem mohla přivést na svět. Protože jenom svým vlastním spořádaným příkladem mohu vychovat další spořádaný život. Uvědomělým jednáním vytvořit zodpovědné jedince, kterým není svět okolo nás lhostejný a o který budou pečovat se stejnou, ne-li větší láskou, než jsme o něj pečovali sami.
Cítím vděčnost za naše předky. Kteří uměli vytěžit z každého materiálu maximum a vytvořit tak minimum odpadu. Kteří uměli žít skromně bez potřeby nadměrného konzumu. Kteří měli šikovné ruce a uměli si vyrobit kde co. Kteří měli obrovskou moudrost, kterou předávali z generaci na generaci dál a která se stále udržuje.
Cítím vděčnost za všechny, kteří sledují mou stránku a dávají mi moudré rady ve chvílích, kdy nevím, kudy kam. Za všechny, kteří vkládají nová místa do mapy a pomáhají ji tak udržovat aktuální pro všechny, kteří cestu za bezodpadovým životem teprve začínají. Děkuji všem necelým 1800 fanouškům své FB stránky, kteří mě utvrzují v tom, že má práce má smysl.
2. Radost
Mám radost z každého domů nepřineseného pytlíčku, z každé ušetřené láhve, z každého nekoupeného obalu. Poloprázdné koše mě naplňují radostí a motivují k touze pokračovat dál.
Mám radost z každé prodavačky nebo prodavače, kteří se zastaví nad pytlíčkem či krabičkou a zapřemýšlí nad produkcí našeho odpadu.
Mám radost z množství bezobalových obchodů, které se za tento rok vyrojily. Pevně věřím, že za pár let budou patřit ke standardním typům obchodů podobně jako dnes zdravé výživy.
Mám radost z rozšiřující se komunity zero waste nadšenců a čím dál více blogerů, kteří dávají dohromady své zkušenosti a cenné tipy.
Mám radost ze svých přátel, kteří na změnu v našem domově reagují velice positivně a sami se hlásí, co pro bezodpadový život udělali oni. 🙂
3. Moudrost
Ne, že bych teď sežrala všechnu moudrost světa. Ale jsem ráda, že jsem nabyla nových zkušeností, dovedností a životních moudrostí. Za tento rok jsem se totiž naučila:
- šít
- vyrábět zubní pastu
- vyrábět prací prášek
- vyrábět prášek do myčky
- vyrobit cukrovou pastu
- vyrobit repelent
- vyrobit vůni do záchodu
- vyrábět lepidlo
- vyrábět marmeládu
- vyrábět sirup
- vyrábět kečup
- vyrábět čokoládu
- zavařovat okurky
- zavařovat rajský protlak
- kvasit zelí
- sušit bylinky
- sušit ovoce
- vyrábět draka
- slepit hrnek
- uháčkovat houbičku
- barvit vajíčka přírodně
- uklízet octem a sodou
A především:
- přemýšlet, než něco vyhodím
- přemýšlet, než něco koupím
4. Úcta
Cítím obrovskou pokoru, kterou jsem dříve neměla. Nyní totiž vidím, kolik úsilí a práce stojí pěstování rostlin, chov zvířat, výroba oblečení a dalších věcí. Uvědomuji si skutečnou cenu výrobků.
Cítím úctu k práci jiných lidí. Mimo jiné také proto, protože:
- šití spotřebuje hromadu času, která není vidět díky levné asijské práci
- doma vyráběné zubní pasty mi nevyhovovaly
- naladit prací prášek tak, aby dobře pral a prádlo nešedlo, je alchymie hodná mistra
- udělat mycí tabletu do myčky je kumšt
- cukrová pasta nebyla pasta, ale koule tvrdá jak šutr, vhodná leda k omračování nepřítele
- účinnost repelentu nebyla ověřena
- vůně do záchodu po pár spláchnutích vyvoněla a nerozpouštěla se
- marmeládu jsem vyrobila tak tekutou, že je z ní spíš kyselý sirup
- sirup i rajský protlak mi zkvasil
- čokoláda se mi zdrcla
- kečup ani okurky jsem raději ještě neochutnala
- sušené meruňky mi zplesnivěly a napadly je moli
- drak nám nelétal a po pár pokusech se rozpadl
- ucho u hrnku mi prasklo a musela jsem jej slepit znovu
- uháčkovaná houbička nechutně smrděla
- vajíčka jsem převařila a řepa je obarvila na nechutnou barvu
5. Zodpovědnost
Cítím neskutečnou zodpovědnost vůči svým dětem. Abych jim předala to, co mám a nepředala to, co nemám. Aby z nich byli dobří lidé myslící nejen na sebe.
Cítím velkou zodpovědnost vůči naší planetě. Abych po sobě uklidila všechen ten nepořádek, který jsem za ta léta stihla nadělat, a neudělala další.
Cítím zodpovědnost vůči zvířatům, která jsou zbytečně zabíjená v šíleném množství s životy horšími než v koncentračních táborech. Abych nepodporovala tenhle nelidský přístup k živým tvorům.
Cítím zodpovědnost vůči půdě. Abych ji nezanášela chemikáliemi, které se nemají šanci bezpečně rozložit.
Cítím zodpovědnost vůči vodě. Abych jí neplýtvala a neznečišťovala ji.
6. Naděje
Cítím naději, že náš boj s odpady není marný. Když vidím, kolik lidí se denně připojuje k myšlenkám bezodpadového života, když vidím, kolik je na světě aktivistů, kteří jen hole neplácají, ale skutečně makají, když vidím, jak snadno se dá život s minimem odpadků žít, cítím obrovskou naději, že není ještě vše ztraceno. Že ještě stále máme co předávat dál.
Cítím naději, že ubývá lhostejnost. Vidím kolem sebe mnoho uvědomělých lidí vychovávající své děti k úctě k hodnotám. Kteří nekoupí dítěti každou hloupost jen pro to, že můžou. Kteří přemýšlejí nad tím, co jejich děti mají, co jejich děti nosí a co jejich děti jí. Kteří vychovávají své děti ke skromnosti.
Cítím naději, že příroda je mocná. Je tady dost dlouho na to, aby se nenechala zničit lidským pokolením, které je na Zemi jen nepatrný zlomek času. Stále nám ukazuje prostřednictvím nejrůznějších přírodních jevů (povodní, tornád, požárů), že jsme na ni i my, rádoby páni tvorstva, krátcí.
Začít u sebe
Často se setkávám s názory, že pár ušetřených igelitek svět nespasí. Pravděpodobně ne. Zodpovědnější spotřebou ale neušetříme jen pár igelitek, ušetříme mnohem více. Zachováme totiž základ pro hodnotu věcí, budeme si znovu vážit všeho, co máme a pečlivě se starat o to, aby nám to co nejdéle vydrželo. Tím kromě lehce vyčerpatelných i obnovitelných zdrojů ušetříme i peníze, za kterými se dnes všichni honí na úkor svého času – a když ušetříme peníze, ušetříme i ten náš drahocenný čas. A úspora času vede k úspoře toho nejcennějšího – společných chvil s našimi nejbližšími.
Pokrok nás žene stále kupředu a je fajn jej v rozumné míře využívat. Nicméně je třeba nehnat se bezhlavě do slepých uliček a raději se někdy vrátit o krok zpátky, abychom došli rozumného cíle dřív, než si sami ublížíme. Když se pootočíme za svá záda a vzpomeneme si, jak žily naše babičky, zjistíme, že není potřeba se učit nic nového. Stačí si rozpomenout na tu starou životní moudrost, která kolem nás vždy bývala.
Nebudu nadávat na to, co se za minulý rok nepovedlo.
Nebudu se zlobit na ty, kteří nemyslí na budoucnost.
Nebudu kázat těm, kteří ani nerecyklují, natož aby odpadu předcházeli.
Nebudu poučovat ty, kteří podporují velkochovy a konzumují maso ve velkém.
Začínám i pokračuji u sebe. Budu jen ráda, když se přidáte taky. Krásný nový rok!
