Není obchod jako obchod

Když se někde zmíním, že nakupuji převážně bez obalů, často padají dotazy, kde na to beru čas. Lidé mají pocit, že bezodpadový život vyžaduje spoustu volného času, a je tak vhodný maximálně pro studenty nebo maminky na mateřské dovolené. Bezobalové nakupování ovšem nezabere více času než návštěva velkého supermarketu.

Spočítejte si sami, kolik minut (nebo hodin) trávíte týdně v obchodě. Má zkušenost je taková, že čím větší obchod, tím více času. Člověk projíždí s vozíkem regál po regálu, tu vidí něco v akci, tu si zase všimne něčeho, na co má zrovna chuť, anebo si vzpomene, že tohle doma zaručeně potřebuje. Nákupní seznam možná nějaký ten čas ušetří, ale je skoro nemožné, abyste si nevšimli něčeho dalšího, co na seznamu není.

Řvoucí nápisy “AKCE” přímo volají po koupi, protože když nenakoupíte v akci, nenakoupíte výhodně. A vy přece potřebujete ušetřit, no ne?

Běžná domácnost dělá jeden velký nákup za týden a několik menších nákupů čerstvých potravin, např. pečiva, v průběhu týdne. Pokud tyto menší nákupy absolvujete v supermarketech, často se nevyhnete výše zmíněné koupě potravin, které vlastně nechcete, a po pracovní době navíc na konci nákupu čeká pěkná fronta s plnými košíky. Z mé zkušenosti je rodinný nákup na týden ve velkém supermarketu záležitost hodiny až dvou.

Jak to dělám já?

Nedělám velké týdenní nákupy. Dělám velké tříměsíční nákupy. Vždy zajedu do jednoho z mých blízkých bezobalových obchodů a nakoupím suché potraviny, které nám chybí – luštěniny, obiloviny, těstoviny, případně nějaké ořechy či rozinky. Nejen, že si zvolím takové množství, které za tři měsíce v pohodě sníme, a nemám tak ve spíži přebytky něčeho, co tak často nejíme, a neplýtvám potravinami, ale zároveň šetřím čas na nákupech a příjemně si pokecám s paní, která už mě dobře zná.

V týdnu chodíme dvakrát až třikrát týdně do malých obchodů blízko nás. V místním zelinářství nakupujeme do vlastních pytlíčků ovoce a zeleninu – v sezónně tady mají vyloženě lokální, vypěstované v městské části, ve které bydlíme. Párkrát jsem v létě zajela (autobusem) do blízkého zahradnictví, které vám milá paní zeleninu donese čerstvě vytržené přímo ze zahrádky (a ještě si natrháte pár sladkých ostružin do pusy).

Mléčné výrobky kupujeme převážně jen máslo, mléko a jogurt, pro které chodím do zdravé výživy, kde je máslo na váhu a zbytek ve vratných obalech. Plánuji ale do budoucna vyzkoušet také farmu, která zaváží do Brna (mají prý totiž výborné korbačíky :)). Maso brávám beru z farem, které do Brna zaváží – hovězí napytlíčkované z porážky a kuře do svého hrnce.

Chléb si doma peču, někdy ale nakoupím jiné pečivo do vlastního pytlíčku. Stejná zdravá výživa, kde kupuji mléčné výrobky a sem tam pečivo, pomalu zavádí bezobalový prodej, takže tam nakupuji i ovesné vločky, namleté kafe nebo dobroty, na které máme aktuálně chuť.

Sýr a šunku pro své kluky nakupuji v malých potravinách, kde mají převážně lokální české výrobky. Vajíčka odebírám od souseda bydlícího lehce přes kilometr ode mě, chovajícího slepičky.

Chybí vám tam něco? Cukrovinky téměř nekupujeme. Ty sem tam přinese manžel, když ho honí mlsná, z obyčejného supermarketu, nebo se tam stavím pro hořkou čokoládu. Zbytek dobrot si doma pečeme sami. Kromě toho, že šetříme peníze a čas strávený v obchodě, známe i přesné složení toho, co jíme, a navíc si užíváme společně strávený čas tvořením. Jednou za čas nakoupíme nějakou tu smetanu na vaření nebo si dopřejeme hermelín a jiné pochoutky v obalech.

Jednou za čas kupuji také obyčejný řepkový nebo slunečnicový olej v supermarketu. Zatím jsem nedozrála do fáze, kdy bych byla ochotná dát tolik peněz, kolik stojí v bezobalových obchodech – ten panenský slunečnicový nechávám jen na studenou kuchyni.

Menší obchůdky versus samoobsluhy

Za less waste variantu považuji nakupování v malých obchůdcích, které často využívají lokálních dodavatelů pro prodej zboží. Zboží tak putuje kratší cestu a navíc podporujeme lokální výrobu (a tím i soběstačnost města nebo kraje).

V menších obchodech se nakupuje menší objem zboží a dochází tím k menšímu plýtvání při špatném odbytu. Ačkoliv už vstoupil v platnost zákon, který nařizuje supermarketům neprodejné jídlo darovat charitám, v praxi jde ale jen o potraviny, které mají pouze poškozený obal a chybně nebo nedostatečně označené výrobky. Vyhazuje se tedy stále.

Malé obchody oproti supermarketům navíc nabízí vyšší soudržnost se sousedy. Obchody mohou sloužit mimo jiné i k setkávání lidí a navozují konverzaci mezi prodavačem a zákazníkem, takže nákup není jen prostým odškrtáváním položek ze seznamu, ale i sociální událost.

O nákupu v malých obchodech si přečtěte pěknou úvahu od Tomáše Hajzlera.

Domácnost není jen o jídle

Nákupy do domácnosti samozřejmě nejsou jen o jídle. Supermarket stále navštěvuji kvůli toaletnímu papíru – našla jsem jeden typ, který nám vyhovuje, a tak vždycky vezmu tři ruličky recyklovaného papíru v papíru, které nám vydrží cca tři týdny.

Kosmetiku nepoužívám prakticky žádnou, naposledy jsem si koupila akorát balzám na rty, když mi popraskaly v mrazu, a to od Naturinky, tedy s vratným obalem. Mýdla a šampon používám v tuhé verzi, které se kupují jednou za čas v nějakém z bezobalových obchodů. Z klasického sortimentu používám jen zubní pastu, domácí verze mě příliš nenadchly, a tu jsem naposledy kupovala v akci s asi 10 dalšími lidmi na Econee, takže jsme ušetřili obalový materiál. Tam, nebo v našem dalším bezobalovém obchodě, kupuji jednou za čas i bambusové (plně kompostovatelné) zubní kartáčky.

Holení řeším epilátorem a starým holícím strojkem po dědečkovi, do kterého se dokupují jen obyčejné kovové žiletky.

Jak a čím peru, už jsem psala. Pro suroviny na výrobu pracího prášku a domácího čističe jezdím ke kamarádce (pro domácí kokosové mýdlo), do Fimy (pro chemikálie do vlastních obalů) nebo Aromky Brno (stáčený ocet). Opět dělám velký nákup jednou za čas (většinou to vychází na 1x za 3 měsíce) a i pro pár sousedů v okolí, abychom ušetřili cestu.

Co opravdu bere čas víc, je nákup ostatního zboží, jako je oblečení nebo věci do domácnosti. Snažím se teď maximum věcí kupovat z druhé ruky, takže pokud máme nějakou konkrétní představu o tom, jak má daná věc vypadat, musíme počkat, než se někde objeví. Oblečení je většinou brnkačka, spoustu žen má zmáklé second handy a u nás teď frčí nejrůznější swapy oblečení. Uspěli jsme také s dárkem pro syna na Vánoce a lego sehnali po jiném dítěti. Ale třeba sáňky byly teď tak žádané, že než jsem odpověděla na inzerát (a že jich bylo), už byly pryč, takže jsme nakonec pořídili nové s vidinou toho, že budou na celý život.

Není to dražší?

Není. Začněme od konce.

Cokoliv z druhé ruky bude vždy levnější než nové. Takže nejen, že skutečně přemýšlíme, zda danou věc potřebujeme, ale také šetříme už jen ze samotné formy nákupu.

Úklid pomocí univerzálních prostředků jako je ocet a soda, které se využijí nejen na tuto oblast, ale také na praní či na vaření, přináší velkou finanční úlevu oproti klasickým několika různým druhům chemických čističů. Praní pomocí domácího pracího prášku (či pracího slizu) je také o dost levnější.

Jídlo kupujeme sice vyšší kvality, tedy i vyšší ceny, zároveň ale kupujeme pouze potřebné množství (nevyhazujeme tedy) a bez zbytečných polotovarů a výrobků, u kterých jsou započítány v ceně také výrobní náklady. Méně mlsáme drahé nezdravé potraviny a více si dopřáváme zdravých dobrot. Tady tedy také ušetříme.

A život bez odpadu by měl být i o jiných úsporách. Za auto (údržba, benzín). Za energie (omezení topení, svícení). Za vodu. Veškeré zdroje stojí také peníze, které zodpovědnější život minimalizuje.

Něco to přece jen stojí…

Čas tedy šetříme, peníze taky. Přece jen mají nákupy mimo supermarket jistou cenu navíc. Stojí totiž vyšší úsilí. Abyste nakoupili vše potřebné, musíte navštívit více obchodů, nežli jen jeden, a to vyžaduje nejprve hledání, které obchody splňují vaše kritéria, ale také pár kroků navíc. Občas je třeba přidat trochu plánování do vaší cesty za nákupy.

Odměn je však více než dost. Kromě zmíněného příjemného pozdravu a konverzace s oblíbenými obchodníky či sousedy, ušetřených peněz a obalů, také lepší pocit, že děláte něco víc pro kvalitu života tady na Zemi (a že to není jen pocit, ale skutečný čin).