Jak zuby čistit a životní prostředí neznečistit? Část třetí: zubní pasta

Zubní pasta vydrží několik měsíců. Pak jde tuba do koše. Do směsného odpadu. Průměrný člověk za život vyhodí zhruba 300 kartáčků. Vyhozených past nebude o mnoho méně. Pokud vám přijde 300 tub past málo, vynásobte si tento počet počtem členů vaší domácnosti, počtem obyvatel ve vašem městě anebo celou lidskou populací. Ať je číslo jakkoliv velké, jedná se o zbytečný odpad, kterému se snažíme zabránit.

Už víte, jaký si vybrat přírodní kartáček anebo kartáček z (bio)plastu. Co ale na něj? Téma zero waste zubní pasty je dlouze diskutovanou položkou na všech diskusích. Jaké jsou varianty zubních past?

Klasická zubní pasta

Klasická zubní pasta, myšleno tím ta, kterou jste si celý život kupovali, aniž byste hleděli na složení, může být balena v několika různých typech obalů – plastovém, kombinovaném nebo kovovém. Kombinovaný obal patří stoprocentně do směsného odpadu. Plastovou tubu můžete vyhodit do žluté popelnice za předpokladu, že je tuba řádně vymytá, jinak se jedná o znečištěný obal, který patří do směsného odpadu. Podobně je to u kovových obalů, ty mohou přijít do (šedého) kontejneru na kovy v případě, že jsou čisté. Víčko můžete do žluté popelnice vyhodit vždy.

Ať už jste příznivce fluoru či nikoliv, u klasické zubní pasty je dobré podívat se i na další složení. V běžných zubních pastách můžete nalézt například často diskutované rizikové parabeny, nebezpečné konzervanty nebo umělá barviva. V pastách je navíc často i kontroverzní palmový olej. Rizikových složek u zubních past je ale víc. Proto je dobré volit pasty přírodní.

Přírodní zubní pasta

Přírodní kosmetika je vyrobená s ohledem na přírodu i na nás samotné. Zde už si musíme vybrat, jakému (ideálně certifikovanému) výrobci dáme přednost. Zubní pasty můžeme najít v obalech plastových a hliníkových (Weleda), ale také ve skleněných a bez obalu. Já osobně fandím značce Urtekram, ale plastové balení past mě trápí. Značka Georganics naproti tomu vyrábí zubní pasty ve skleněných dozách, součástí balení je bambusová špachtle na nabírání pasty.

V některých bezobalových obchodech je na váhu k dostání zubní pasta značky Caltha. Mrkněte na bezodpadovou mapu (a zadejte do sortimentu zubní pasta).

Zubní prášek nebo ústní olej

Další variantou, jak se vyhnout dále nevyužitelnému balení zubní pasty, je nákup ve skle, a to pastám ve formě prášku nebo oleje. Tzv. zubní prášek je prášek, který se nanese na navlhčený kartáček a čistíte si s ním zuby jako s pastou. Vyrábí ho např. Navia a jeho výhoda je, že nepotřebuje žádné konzervanty, jelikož nemá žádnou tekutou složku, ale díky tomu má také kratší dobu spotřeby.

Ústní olej naproti tomu může sloužit jako náhrada čištění zubů (i když já osobně bych to neriskovala a používala jen jako doplněk). Do úst, nejlépe na lačný žaludek, se vloží lžička oleje a převaluje se v ústech. Ideální čas převalování je 20 minut, začít ale můžete už na 5 minutách. Olej vyrábí např. Hydrophil.

Tabletky

Někteří výrobci nabízí zubní pastu ve formě tabletek. Ty se rozkousají v ústech a pak se s pomocí kartáčku zuby čistí. Nabízí je např. Lush nebo Denttabs, obojí bohužel v plastu.

Domácí zubní pasta, aneb DIY

Receptů, jak vyrobit zubní pastu, najdete mnoho. I já jsem se o domácí zubní pastu pokoušela, dokonce ve dvou provedeních. Většina receptů, na které jsem narazila, má v základu kokosový olej. Ten má antibakteriální účinky a údajně i účinky bělící, navíc je jedlý, snadno dostupný (ve skle) a v moderní kuchyni i kosmetice velmi oblíbený, takže už je v téměř každé domácnosti. Problém vidím ale v otázce co s pastou po použití. Vyplivnout ji do odpadu může mít totiž za následek ucpání odpadu – kokosový olej při nižších teplotách tuhne. Pasta by se tedy měla plivat spíš na kompost, ale kdo má tu morálku, že? V případě, že neodoláváte, řádně a pravidelně čistěte odpad buď jedlou sodou, nebo octem (kombinace obojího prý při častém používání může trubky ničit také).

U domácích past jsou také často diskutované jednotlivé abrazivní složky, nejvíce jedlá soda. Nejsem odborník, takže doporučuji si zhodnotit situaci sami pro sebe, nicméně důvěřuji zubařům, kteří varují, že abrazivní účinky jedlé sody (a dalších aditiv domácí zubní pasty) mohou být příliš veliké, až způsobí nenávratnou škodu. Tedy obrousíte si zubní sklovinu tak, že už ji nezbrousíte zpátky.

Poslední složkou, která se objevuje při výrobě zubních past, je jíl. Ten vášnivé debaty nevyvolává a ten bílý je dokonce základem většiny přírodních past, takže zde byste se bát neměli.

Žádná pasta!

Překvapivě nejvíc zero waste řešení je to nejjednodušší. Nepoužívat žádnou pastu. Zní to trochu divně, že? Když jsme na toto téma narazili na jedné mé přednášce, sama jsem byla tímto řešením zaskočená, ale po zralé úvaze mi došlo, jak je to logické. Většina odborníků na téma zdravého chrupu se shodne na tom, že nejdůležitější na čištění zubů je vaše technika, tedy jak mechanicky dobře zvládnete zuby čistit, nikoliv čím. Zubní pasta navíc může dodat vůni nebo ochranu proti bakteriím, tyto úkoly ale dobře zastane i ústní voda, kterou si můžete buď vyrobit sami anebo zakoupit ve skle – sympatickou skleněnou láhev s korkovým uzávěrem má ústní voda slovenské firmy Ecoheart. Ústní vodu seženete i bezobalově v tabletkách, např. od firmy Lush.

 

Čím čistíte vy? Příště dopilujeme techniku čištění a podíváme se na zoubek jednosvazkovému a mezizubnímu kartáčku nebo zubním nitím. Jo a škrabce na jazyk, už jste o ní slyšeli?