Knížky jsem si nikdy moc nekupovala a raději využívala knihovnu. Jako dítě jsem přečetla snad všechny knížky z dětské sekce u nás u školy. Když jsem byla větší, jezdila jsem za knihovnami po celé Praze a vybírala nejrůznější témata ke čtení.
Jak se narodil syn, nějak automaticky u mě vznikla potřeba kupovat knížky. Je z něho teď velký čtenář, za což jsem vděčná, a denně přečteme (rozuměj prohlídneme) několik knih. Naštěstí mám víc rozumu než nakupovací horečky a raději jsem většinu koupí nechala na rodině.
Přesto, že naši sbírku tvoří z velké části i knížky poděděné, které jsem ještě četla i já, už se nám začíná sbírat i kolekce knížek nových. A čím víc knih je, tím méně si umí syn vybrat.
U kamarádky jsem si ale všimla, že má pro syna vystavené knížky z knihovny. Nevím, proč mě to nenapadlo jako starého knihomola dřív, možná jsem se tehdy jen nedívala, že by v knihovně půjčovali i leporela a knížky v tvrdé vazbě pro nejmenší prcky.
Vydali jsme se tedy do naší blízké knihovny a přinesli si už druhou várku knih ke čtení. Takhle je můžeme snadněji obměňovat a syn má k dispozici stále něco nového a zajímavého.
A samozřejmě #redukujemeodpad, protože se dělíme o knížky se spoustou dalších čtenářů.