Je to jak s politikou – všichni nadávají a mají tisíce rad, ale skutečnou ruku k dílu přiloží málokdo. Často slyším nadávky, jak je to kolem nás špinavé, jací jsou lidé bordeláři, sama jsem se vždy s odporem dívala na to, co jsou lidé schopni odhodit do přírody.
Díky 40denní zero waste výzvě jsem se inspirovala, motivovala a vůbec odhodlala k tomu poprvé o tom jenom nekecat, ale také to změnit. Je smutné, že jsou lidé, kteří na svět kolem nás kašlou, lidé, kterým je zatěžko ujít pár kroků ke koši, když už mají něco k vyhození. Je smutné, kolik je nezodpovědných kuřáků, kteří své nedopalky odhazují kdekoliv je zamane, a nepřemýšlí, že na daném místě třeba bydlí děti.
Ale je PODSTATNÉ a nesmírně pozitivní, že jsou lidé, kteří se snaží dát věci do pořádku. Lidé jako třeba Trash Hero Praha. Spoustu dobrovolníků v projektu Ukliďme Česko. Každý člověk, který se sehne pro odpadek na zemi a donese ho do koše. A dnes i já.
Dala jsem si jen malý cíl. Vzala jsem si igelitovou tašku (ještě jich v domácnosti máme dost) a rukavici a vyrazila jsem se synem ven. Říkala jsem si, že když něco nepatřičného na zemi uvidím, vezmu to do tašky. Sama jsem byla překvapená, že jsem to předtím tolik neviděla a neřešila, když jsem jen pár metrů od našeho bydliště našla skladiště vypitých láhví od vodky (a ještě ta nejmenší balení), špinavých igelitek, vajglů a papírových kapesníků.
Naplnila jsem tašku a zbytek si nechala na jindy. Co šlo, jsem vyhodila do tříděného odpadu,. především ten láhvový poklad. A příště si na paškál vezmeme zbytek.