Začervenalo se nám první rajčátko! (Co na tom, že jich máme celkem jen 13.)
Pro lidi, kteří mají na zahrádce vysázených několik (desítek) rostlinek je to jistě běžná záležitost, nad kterou nemrkne ani jedna řasa z oka, ale pro nás z panelákových a jim podobným odchovů je to zážitek nanejvýš hřejivý. Starost o rostlinku, která nám svou péči vrací zpátky ve formě sladce dozrálých plodů, je pro mě fascinující činnost, která mě snad nikdy neomrzí.
Zatím jsme bez šance pěstovat toho tolik, abychom byli zcela soběstační. Těch našich 40 metrů čtverečních je spíš pro srandu a zábavu než k reálnému užitku. Ale i tenhle malý kousek přírodního koloběhu, který nám připomíná, kolik je za každým jídlem (nejen lidské) práce a času, nás drží v uvědomění, že je třeba se o své okolí důsledně starat, jinak nám zahyne a my s ním.
A vzájemná symbióza, to je, oč tu běží.